Jak doggo ke své dodávce přišel
Dodávku, respektive obytňák si lidé pořizují z různých důvodů. Někdo touží po svobodě, jiný nemá na klasickou nemovitou chatu a řeší to domkem na kolech, další hodně cestuje a hotelové postele nejsou to pravé pro jeho spánek, čtvrtý má dodávku k pracovním účelům a na víkendy si tam hodí matraci a hořák a jede na výlet (když už dodávku mám, tak proč ji nevyužít i jinak), neposlední si ji koupil, protože prostě nevěděl, co s penězi. Takhle bychom mohli pokračovat možná donekonečna.
Naším impulzem vážně nebyl přebytek peněz ani nedostatek nemovitých chat (ne, že bychom měli na každém prstě dvě, ale nějakou tu už chatu v rodině máme, a když na to přijde, můžeme ji využít). Byla to spíše ta touha po svobodě v kombinaci s tím, že cestování se dvěma psy je sice fajn, ale v hotelu se moc nevyspíte a když jo, psi si to moc neužijou a vy vlastně taky ne, protože řešíte jen to, že je máte přivázané na provaze. Začalo to Passatem v combíku, ale po pár nocích už vás bolí celý člověk a myšlenky neustále utíkají k matraci doma na posteli. Kromě Passata Milan otestoval i karavan, který ale nebyl úplně to pravé ořechové a k dalšímu majiteli putoval v podstatě ve stejném stavu, v jakém byl pořízen.
Jednoho krásného dne (rozuměj asi měsíc nebo dva rozmýšlení) jsme si teda řekli, že do nějaké té obytky nebo dodávky půjdeme. Následovalo pár dní až týdnů koukání po inzerátech, načež jsme se rozhodli vyrazit kouknout se na jednoho z adeptů, Mercedes-Benz 310D. Po dlouhé natěšené cestě z Plzně kamsi na Liberecko jsme trochu zalitovali, když jsme autíčko z dálky uviděli stát na dvoře. Po nakouknutí dovnitř nám bylo maličko smutno a po jeho projetí jsme s díky (nebo spíše bez něj, protože pán svého bydlíka dosti nadhodnocoval) odmítli a vydali se na nekonečnou cestu zpět. Koroze, se kterou by se asi dalo si poradit, a roky se na něm podepsaly a stísněné prostory působily lehce klaustrofobicky. Alespoň na mě tedy určitě.
Pár kilometrů před Plzní jsme si už z dálky všimli malého autobazaru u silnice. Z hecu jsme se tam zastavili, že se prostě jenom koukneme, ať máme představu, kdybychom místo obytky přímo od majitele zvolili spíše koupení dodávky, ať už z jakýchkoliv rukou. Naše kroky nás tedy rovnou vedly ke dvěma bílým dodávkám stojícím přímo uprostřed placu. Vlastně už si ani nevybavuji, z jakého důvodu jsme rovnou koukali na naší Boxerku, ani vám nedokážu říct, jaké značky byla ta druhá fešanda. Každopádně naše srdce se rovnou zamilovala do té zaprášené a provrutované bílé slečny. Vůbec nám nevadilo, že si ji budeme muset pořádně vygruntovat, protože přijela do Česka po pár letech otročiny někde v Rakousku na stavbě. Trochu jsme zaváhali, když na nás zamrkala kontrolkou oleje hned po nastartování ke zkušební jízdě, ale přivřeli jsme obě oči a slíbili jí, že to společně zkusíme vyřešit.
Nakonec jsme tedy vyrazili na posledních pár kilometrů domů už ve dvou autech. Bylo to 25. srpna 2019 a záhy jsme začali pracovat na její přeměně. Začalo to proměnou ze zaprášené stavební otrokyně na čistou a opět bílou slečnu rodinnou dodávku. Protože jsme měli čas na ní pracovat jen o víkendech, už jen její ‚odprachování‘ nás vyšlo na nějaký měsíc, spíš víc. Po spoustě odřených a pořezaných rukou, kýblech vody a nemálo zničených hadrech se začala blýskat. Po vygruntování nadešel čas zjistit, proč po každém dešti musíme vytírat podlahu. Záhada veliká, asi to značí díru ve střeše, že? Jenže cesta kapky vody ze střechy dodávky na její podlahu není až tak přímá, jak by se mohlo zdát, protože než spadne ze stropu, obvykle chvíli cestuje po plechách, než se rozhodne spadnout. Po téměř detektivní práci jsme našli díru asi dva metry od naší louže, vytáhli vrut, který do ní některý z dělníků, kteří ji využívali, chytře navrtal, a díru zacelili. A protože je Boxerka vděčná holka, odměnila se nám zhasnutím kontrolky oleje bez našeho přičinění.
Poté, co jsme vyřešili veškeré záhady zatékání do auta (ano, nebyla to jen jedna záhada) a vyčistili stropnici v kabině, protože i na ní se zatékající deště podepsaly, nadešel čas na vymýšlení, kudy půjdou kabely, a tahání husích krků.
…ale o tom si povíme zase někdy jindy. :)
