V roce 2021 jsme před covidem utekli na pláž do Švédska...

Tentokrát jsme jeli testnout Švédsko. A když říkám testnout, tak to tak myslím, určitě se tam někdy vrátíme, protože jsme neviděli ani zdaleka tolik, kolik se tam vidět dá. Náš letošní cíl byla pláž Sandammaren na jihu Švédska. Jak probíhala cesta?

Vyrazili jsme s hlavou nafouknutou k prasknutí informacemi o covidu (co, jak, kam…a jak kam… :D ) po pondělním požvýkání PCR testu z České republiky a ještě tentýž den jsme dorazili do Magdeburgu. Letos jsme to brali po dálnicích, protože oproti jihu, na severu a v Německu zadarmo a my měli méně času na dovolenkování, než loni. V Magdeburgu, což je hlavní město německého Sasko-Anhaltska, jsme našli úžasné místo hned vedle Salbker See I. Salbker See I a II jsou jen pár set metrů západně od Labe. Co jsme ale nečekali, byly tisíce komárů, takže jsme odsud odjížděli solidně poštípaní.

Další noc jsme zakotvili ve Flensburgu, což je úplně na severu Německa, jen asi 7 kilometrů od Dánských hranic (tlačil nás totiž čas kvůli tomu PCR testu, pro vstup do Dánska musel být starý maximálně 72 hodin, nechtěli jsme tedy ztrácet čas), kde se ten večer konal nějaký koncert v parku, takže jsme místo prohlídky přístavu, stejně už byla celkem pozdní hodina, rozhodili deku a z povzdálí pozorovali dění.

Ještě před Flensburgem jsme se ale zastavili v Glücksburgu podívat se na hrad, postavený na vodě. Něco jako naše Červená Lhota, jen bez té skály dole, červené barvy, a tak trochu větší. Tenhle hrad byl postaven mezi lety 1582 a 1587, stojí na 2,5 metrových žulových základech vycházejících z vody a je to významný renesanční hrad, sídlo rodu Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg a také byl využíván dánskými králi. Teď se využívá jako muzeum, ale jak už to tak u nás bývá, otevírací dobu jsme nestihli, takže jsme si alespoň udělali procházku kolem zámeckého rybníka.

V Dánsku jsme si udělali první krátkou zastávku v městě Kolding. Chtěli jsme se prohlédnout místní přístav, jenže v okamžiku, kdy jsme k němu došli, udělala tato severská země čest své pověsti a spustil se takový déšť, že jsme se se sklopenýma ušima poklusem vrátili zpátky k autu, kde jsme si dali sváču a vydali se po krátkém mostě na ostrov Fyn a pauzu si udělali až před Mostem přes Velký Balt. Kousek od města Nyborg, těsně vedle mostu je parádní molo a krásná pláž, odkud se dá krásně koukat na Storebaelt. A pravděpodobně se tam dá i dobře rybařit, podle počtu rybářů na pobřeží, jen jsme nechápali, jak v těch vlnách vůbec něco chytí. Po pár hodinách kochání se mořem, mostem a vším okolo jsme vyrazili přes 18 kilometrů dlouhý most, po jeho projetí zaplatili clo a zaparkovali na parkovišti vedle Isbåd Museet hned vedle mostu. Strávili jsme tam příjemný večer procházkou po pobřeží, nějakým tím focením, nabrali vodu na udržovaných toaletách vedle muzea, šli spát a ve čtyři hodiny v noci celí rozespalí vyrazili do vnitrozemí, protože se obrovský vítr, který nás bičoval od moře, tvářil, že nás každou chvíli převrátí. Dospali jsme to v Slagelse v koutu parkoviště u nákupního centra.

Po probuzení jsme zjistili, že venku opět prší, a tak z prohlídky ostrova Fyn nebylo nic, pokusili jsme se ujet před deštěm pryč. V té době už jsme byli celí nešťastní, protože jsme už opravdu potřebovali sprchu, ale neustálý vítr nebo déšť nám to moc nedovoloval, a když už bylo příjemnější počasí, obvykle to vyšlo na to, že jsme stáli ve městě. Dorazili jsme tedy přes Kodaň do přístavního města Dragør. A protože Eva už párkrát byla na výletu na jachtě, vzkvetla v ní naděje, protože v přístavu jsou vždycky sprchy. A taky že jo, teplé, čisté, voňavé sprchy, jen ovšem pro ty, kdo dorazí lodí. Nicméně pán, který měl přístav na starosti, se slitoval a nechal nás se vysprchovat, dokonce zadarmo. Paráda.

Cesta z dánské Kodaně do švédského města Malmö vede před 7 845 metrů dlouhý Most přes Öresund. Malmö není město, které by bylo zrovna ideální pro přespání v obytce, zastavili jsme tedy alespoň u mola u vyhlídky severně od mostu, dali kafe, sváču, udělali pár fotek a vyrazili dál. Přespávačka, protože už začínala být tma, byla u Marsvinsholmského zámku kousek od Ystadu na parkovišti naproti zámku. Parkoviště byl prostor v obrovském areálu jakési farmy. Bohužel všude samá soukromá cesta, k zámku jsme se tedy nedostali.

Další den už na nás čekal cíl naší cesty, pláž Sandhammaren. Parkovat se tam dá na pohodu na parkovištích zadarmo, pro obytky a vyšší auta je to o kus dál od pláže, než pro osobáky, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Bylo to tam teda auto vedle auta, ale pláž je tak obrovská, že jste se tam málokdy s někým potkali. Strávili jsme tam rovnou tři dny, od pátku do neděle. První dva dny bylo trochu zataženo, poměrně silný vítr, což se dalo čekat, ale i tak bylo teplo. Milan se dokonce odvážil jednou na koupačku. Pro psy to byl vyloženě ráj (a nejen pro ně ;) ). V neděli vylezlo i sluníčko, vítr se trošičku zklidnil, začalo nám být dokonce i horko. Ale zase se tam objevilo víc lidí, takže něco za něco. Hned vedle pláže byl parádní kiosek s pitím, teplým jídlem i saláty a obřími porcemi zmrzliny.

S těžkým srdcem jsme se v neděli vydali směrem k Trelleborgu, odkud nám v pondělí ráno vyplouval trajekt. Cestou jsme se stavili na Ales stenar, přibližně v půli cesty mezi Sandhammaren a městem Ystad. Je to oválný megalitický monument. „Krajní“ dva kameny jsou oproti ostatním větší, délka tohoto monumentu je 67m. Není jisté, jaká byla funkce těchto šutráků, teorie jsou takové, že je to něco jako obří pomník, monument nějakého kultu, nebo také možná sloužily jako sluneční hodiny. Vedle v maličkém přístavu Kåseberga jsme si dali fish&chips a přemístili se za Trelleborg na parkoviště kousek vedle základů hradu Skåre Skansen. Tam jsme přespali vedle přátelských německých obytkářů s podobnou obytkou, jako je ta naše, a druhý den vyrazili na trajekt.

Šest hodin jsme si poseděli na trajektu ze Švédského Trelleborgu do německého Rostocku a unaveni touto zdánlivě nenáročnou cestou jsme přejeli k blízkému Markgrafenheide, kde jsme zaparkovali na parkovišti, prošli si pláž podobně chladnou a větrnou, jako tu ve Švédsku a představovali si, jak ještě včera jsme byli „přímo támhle přes tu vodu“. Ráno nás probudili nějací správci (nebo kdo to byl), kteří upravovali bránu u cyklostezky jen pár metrů od toho, kde jsme spali, a tak jsme se narychlo sebrali a nevyhledávaje problémy zmizeli v dáli na cestě k vodní ploše Havel mezi Berlínem a Potsdamem.

Havel nás přivítal tak neuvěřitelně zelenou barvou, že zůstávala tmavě zelená vrstva na pláži po každé vlně. Jako byste tam vylili cisternu barvy. Údajně je to ale dobré místo na koupání, takže jsme asi byli jen ve špatné části, on je taky Havel dlouhý asi 11 kilometrů.

Další den jsme vyrazili už do Česka, zastavili jsme se ve Hřensku kouknout na Pravčickou bránu a hurá domů. Byl to ještě tedy kus cesty, takže jsme přijeli až za tmy, ale už jsme byli příliš unavení vymýšlet, kde ještě přespat.

Tak tahle cesta byla parádní, jen škoda, že jsme stihli jen takto nepatrný kousek Švédska, příště, až se tam vydáme, vezmeme to přímou cestou a pofrčíme mnohem výš, než jen na tenhle jižní kousek!

Pláž Sandhammaren ↑

Korsørský vyzoblý a vysušený divnokrab ↑

Švédsko 2021

V roce 2021 jsme před covidem utekli na pláž do Švédska...

O nás